Historie

O počátcích kostela v Domaslavi nemáme žádné zprávy. Církevní budova zde jistě stála v druhé polovině 14. století, kdy sem podle různých badatelů byl dosazen duchovní správce. Kostel zde však mohl stát mnohem dříve, čemuž nasvědčují různé doklady. V roce 1623 však farní úřad zaniká a domaslavští museli docházet do lestkovského kostela. Následkem třicetileté války celá oblast utrpěla demograficky a tedy i hospodářsky. V roce 1682 obdržela arcibiskupská konzistoř dopis, v němž tachovský vikář vyzývá k opravě domaslavského a lestkovského kostela, které již hrozily zřícením. Když byly prostředky na opravu uvolněny, byl již kostel v tak špatném stavu, že bylo zřejmě nutné jej zbořit a na jeho místě postavit kostel nový.

Kostel v roce 2017

Stalo se tak po roce 1705. Jak vyplývá ze stavebně historického průzkumu, byl předchozí kostel pravděpodobně již románský a kameny z jeho zdiva byly znovu použity při stavbě nové barokní budovy. Ze staršího kostela byl také převzat zvon odlitý roku 1545 Janem Konvářem ze Stříbra. (Další dva zvony byly zrekvírovány za 1. a 2. světové války.) Nově vystavěný kostel byl poté znovu povýšen na farní, s přifařenými obcemi Lom, Zádub a Milíkov. Lze předpokládat, že ve stejných letech byla stržena a znovuvystavena také fara. Hřbitov, který se prostíral kolem kostela, už nevyhovoval prostorovým nárokům a tak byl pro něj roku 1789 vymezen jiný pozemek na okraji vsi. Teprve na konci století se farní areál dočkal dalších změn, kdy byla opět zbořena barokní fara a na jejím místě vystavěna fara nová. Velký úpadek znamenala doba po druhé světové válce, kdy byli vyhnáni německy mluvící obyvatelé a ani následující totalitní režim nepřál údržbě památek jako takových, natož těch církevních. V současné době se v kostele pravidelné bohoslužby nekonají. Od roku 1998 se o kostel stará občanské sdružení Domaslav, které má kostel sv. Jakuba Většího v Domaslavi v dlouhodobé výpůjčce od Biskupství plzeňského. V roce 2006 sdružení začalo kostel opravovat z grantových prostředků. V rámci oprav byla v roce 2008 sňata z věže makovice, která ukrývala zprávu o rekonstrukci střechy v roce 1925. Zpráva byla předána Státnímu okresnímu archivu Tachov.

Zpracováno podle Zdeňka Procházky (Stavebně historický průzkum kostela svatého Jakuba Většího v Domaslavi, nepublikováno, 2008)

Sucho pro zvony

Že něco není v pořádku, dala věž domaslavského kostela Sv. Jakuba Většího poprvé důrazněji najevo někdy v březnu roku 2006 a to pomocí rezavých kusů plechové krytiny, které z výšky kostelní báně začaly odletovat do kraje coby pořádně ostrá a zoufalá psaníčka.
Jako na zavolanou v tu chvíli přišla nabídka Místní akční skupiny Český západ zúčastnit se s projektem záchrany věže grantového programu na obnovu venkova Ministerstva pro místní rozvoj. Vzápětí nám všem v Občanském sdružení Domaslav začalo docházet, že když jste jediní, kteří něco můžou udělat, tak to prostě udělat musíte. A čas se krátil. S blížícím se termínem odevzdání grantového záměru začalo kolečko shánění podkladů, zpracování projektové dokumentace a obíhání úřadů, tedy zejména orgánů památkové péče, protože celý areál fary a kostela je zapsán jako kulturní památka. Současně probíhalo ujasnění vlastnických vztahů s Biskupstvím plzeňským, které nám faru s kostelem dlouhodobě zapůjčilo, hledání vhodného dodavatele stavby a také zjištění skutečného rozsahu poškození věže.
A jak už to tak bývá, věž na tom byla hůř, než se na první pohled mohlo zdát. Nejen dožilá děravá krytina a nenávratně zničené točité schodiště, ale zejména vyhnilé trámy v krovu, trouchnivé pozednice, rozpadající se zdivo a vysypaná římsa věže způsobily, že se celá báň povážlivě naklonila. Zkrátka po desetiletí zanedbávaná údržba, dlouhodobé zatékání a třeba i taková maličkost, jako kdysi zapomenutý otevřený vikýř zavinily škodu, kterou napravit bude podle odborných odhadů stát hodně přes milión.
Náš projekt pojmenovaný Sucho pro zvony (a také méně poeticky Odstranění havarijních stavů věže) však získal své první grantové peníze a mohlo se začít. Během léta loňského roku tak byly provizorně lepenkou vyspraveny největší díry ve střeše, provedeno statické podchycení celé soustavy krovu pomocí dvou druhotných vazných trámů a nouzové opření do původní, naštěstí dostatečně bytelné zvonové stolice.
Zimu jsme tak kostel i my přečkali v o poznání nadějnějším stavu, než kdy před tím. V tu samou dobu pokračovalo shánění dalších peněz, provázené obíháním a vyplňováním grantových náležitostí. Byl navázán kontakt s německými rodáky, kterým osud kostela v rodné vsi nikdy nebyl lhostejný.
Finanční příspěvek z Havarijního střešního fondu MK a grant na záchranu kulturních památek od Plzeňského kraje znamenaly, že rekonstrukce bude moci pokračovat i v roce 2007, což se děje právě v těchto dnech. V nejkritičtějších místech už byla přezděna a doplněna koruna zdi a korunní římsa věže a tak vznikl konečně zase pevný základ, do kterého se bude moci opřít krov. Opravou zdegradovaných uložení tesařských prvků, tedy krokví, vazných trámů, vzpěr a námětků, pomocí tzv. protézování (kdy je původní trám v konstrukci ponechán a jen nejpoškozenější část nahrazena zdravým dřevem) bude letos doufejme završena druhá etapa rekonstrukce.
Přestože péče o kostel je úkol na mnoho let, hotova je sotva jedna desetina potřebného a akutních každodenních problémů dnešek přináší stále dost, do budoucna hledíme s nadějí, že se „náš“ kostel v blízké době dočká třeba i nové krytiny nesené krásnými a funkčními historickými konstrukcemi tak jako kdysi.

Opravy havarijních stavů věže a střechy kostela v roce 2008

Práce na kostele byly v roce 2008 zahájeny osazením repliky točitého schodiště a přezděním zbývající části koruny zdiva věže. Poté byla kompletně snesena krytina bednění a degradované části krovu. Byl konstatován významně větší stupeň poškození oproti předpokladu. Navázala rekonstrukce krovu protézováním, obnova hrotnice a lucerny, osazení repliky vrcholového atributu – kříže a makovice, včetně osazení schránky se zprávou pro budoucnost. Klempířské provedení nové plechové krytiny vč. okapních žlabů a dvojnásobného nátěru umožnilo obnovit původní profilaci římsy pod lucernou a proporce sloupků se záklenky lucerny, vše podle dobových fotografií. Tím byla kompletní obnova zastřešení věžní báně dokončena, a to prostřednictvím dotace na obnovu kulturních památek Programu rozvoje venkova za přispění řady soukromých dárců.

V rámci Havarijního programu MK ČR bylo na podzim 2008 zahájeno ještě odstranění havarijních stavů střechy nad presbyteriem. Podařilo se zahájit opravu krovu v nejpoškozenější části úžlabí za tělesem věže pomocí protézování a položit provizorní lepenkovou krytinu.